Pokřivená spiritualita (některých) mužů

Nedávno se mi dostal do rukou článek, který tvrdil, že učedníků nebylo 12, ale 13. Oním třináctým učedníkem prý nebyl(a) nikdo jiný, než Marie z Magdaly. Nechci teď polemizovat s tímto názorem. Zatím zůstávám u tradičního názoru, který hovoří o dvanácti učednících - mužích. V článku mě ale zaujal jiný moment. Autorka výše zmíněného názoru si všimla, že během smrti Pána Ježíše až nápadně ze scény mizí muži. Cituji: „Ona (Marie Magdalská) jediná se nebála přijít na Ježíšovu popravu a zůstat s ním až dokonce a pohřbít jeho tělo, zatímco chlapi se raději schovali. To, že se Ježíš po svém zmrtvýchvstání zjevuje zrovna jí, rozhodně není náhoda. Učedníci jsou po smrti svého mistra bezradní a mají strach z pronásledování, a tak jim Marie dodává odvahy.“

Demokracie bez hodnot

Sud, který nemá obruče, se rozpadne, dítě, které nectí určité zábrany, je nesnesitelné, řidič, který odmítá respektovat rychlost, se stává potencionálním vrahem. Tyto jednoduché teze nám ukazují obecně známou pravdu. Abychom mohli naplno užívat svobodu, potřebujeme omezení, potřebujeme hranice. Rozpadlý sud, nevychované dítě či nebezpečný řidič není symbolem svobody, ale anarchie a rozkladu. Tuto pravdu dobře věděli i různí teoretici politické filozofie, kteří se v zásadě zabývali následující otázkou: Jakou dát lidem míru svobody, nebo řešeno terminologií sudu, jak silné mají být obruče, aby se sud nerozpadl? Když je svobody příliš, hrozí anarchie a zákon silnějšího. Když je jí málo, hrozí totalita – tedy svobodu má pouze několik vyvolených, kteří ji nakonec zneužijí. Touto otázkou se zabývali mnozí.

O duchovních iluzích a VO2 max

Jedno z nebezpečí, kterému čas od času podléhá asi každý člověk, jsou iluze. Ukážu to na jednom příkladu. Docela rád běhám. Baví mě sledovat své časy, méně mě baví zjišťovat, že se příliš nejsem, co se času týká, schopen pohnout z místa – tedy že můj běh je relativně pomalý. Záměrně volím slovo „relativně“. Existují totiž různé testy, které poměrně spolehlivě změří, jak na tom jste. Asi nejznámější je tzv. Cooperův test – tedy běh na 12 minut. Tento test využívá americká armáda a námořnictvo, některé zahraniční armády a tisíce státních škol a univerzit po celém světě. Tento test mj. ukazuje hodnotu VO2 max., což je ukazatel, jak účinně dokáže naše tělo zužitkovat kyslík při zatížení. Kromě genetických předpokladů, které nám byly naděleny, je to zejména výkon srdce a schopnost krevního oběhu přenášet kyslík. Na můj věk mi test vychází dobře, jenže v absolutním měřítku, nic moc. Otázka je, jak test posuzovat.

Nesvoboda ve svobodné zemi

Život ve svobodě - začátek roku 2012

Když vstupujeme do dalšího roku, potom s tím, že jsme si téměř zvykli na dvě oblasti, které v dobách minulých patřili spíše k výjimkám. Konkrétně – zvykli jsme si na svobodu a na mír. Vzpomínám si, jak rodiče občas vzpomínali na rok 1968 a jak se mi to jako dítěti zdálo velmi vzdálené. Jenže tehdy se jednalo o události staré pouhých 20 let. Zhruba stejně daleko je pro naše děti datum 1989… Tehdy jsem si říkal, že rodiče jsou už přece jen staří, když pamatují šedesátý osmý. Bylo jim kolem 45ti – stejně jako mě dnes. Asi tedy též stárnu, když pamatuji listopad 1989. Zároveň i já jsem si pomalu zvykl, že mír a svoboda jsou nejen něco samozřejmého, ale i a to, že se ani o jedno skoro nedá přijít. Vím, že tomu tak není, ale přesto, zvykl jsem si.