Zanedlouho nás čekají volby, o kterých mnozí hovoří jako o klíčových. Zda budou klíčové, nevím, co ale vím, je, že pro mnohé je představa, že tuto zemi nadále povede nikoli ANO, ale Andrej Babiš, hrozná. Zároveň jsem předcházející větu zvolil záměrně, protože ANO je (podobně jako SPD) tzv. strana autoritářského a vůdcovského typu, kde alespoň navenek neexistuje vnitřní opozice. V religionistice tento styl vedení vidíme u sekt a někdy i u některých církevních uskupení.
29 června, 2021
Malý průvodce demagogií a poučení od Adolfa s Josefem
04 června, 2021
Hradní tragédie očima archetypů...
V nedávných dnech jsme byli svědky snahy několika senátorů sesadit M. Zemana z postu prezidenta z důvodu, že není schopen vykonávat funkci. Miloš Zeman ve své funkci zůstane, zároveň v jeho osobě vidíme tragédii člověka, který neumí stárnout a který naplňuje jistý archetyp… sami posuďte podle následujícího textu.
13 května, 2021
Pár myšlenek k (zatím) pomalu končící pandemii
Včera jsem oslavil rozvolnění pandemických restrikcí koupí ponožek, protože staré už se trhají, kupovat si nové přes internet se mi nechtělo a štupovat staré je dnes jaksi mimo (pamatujete ještě na dřevěné houbičky?). Během tohoto ponožkového rituálu jsem si nějak více uvědomil, že pandemie ustupuje a že je jistá naděje, že to bude brzy za námi. Na druhou stranu mě napadají slova: nikdy neříkej nikdy…
09 května, 2021
Německo, Rusko, výročí konce války a vyrovnávání se s vinou
31 března, 2021
Bože můj proč jsi mě opustil a ztráta smyslu hřích
Jedny z posledních slov Pána Ježíše na kříži jsou Bože můj, proč jsi mě opustil. Jednak Ježíš poprvé a naposledy nazve Boha Bohem a nikoli otcem, jednak poprvé a naposledy řekne, že ho Bůh opustil. Porovnejme si Ježíšova slova s posledními slovy jiných mučedníků.
23 března, 2021
O manželství, volném svazku a nejen citovém závazku
Před pár týdny jsem četl rozhovor s jakýmsi duchovním, v kterém se redaktor ptal, jak se slučuje jeho duchovenský stav s tím, že žije se svojí partnerkou ve volném svazku. Už si přesně nepamatuji odpověď, každopádně dotazující se redaktor vyjádřil radost nad tím, že se dotyčný „nedrží církevních dogmat a že jde s dobou“. Tento rozhovor mě přivedl k tomu, že se jako kazatel chci zamyslet nad těmi, které jsem oddával a proč jsem přesvědčen, že manželství a s ním spojený závazek je sice těžký úkol, zároveň však stále ten nejlepší. Pan redaktor by ale ze mě moc radost neměl, asi bych v jeho očích nebyl dostatečně kráčející s dobou.
01 března, 2021
Covid - 19 a krize vedení
Nebyli jsme v Čechách zvyklí, aby se nás
dotýkaly světové katastrofy. Slova jako terorismus, uprchlická krize, hlad,
nedostatek, pandemie, války pro Čechy znamenala nepříjemné informace, ale nic
víc. Někteří si dokonce gratulovali k naší holubiččí povaze, díky které se tady
nemlátíme, jiní k tomu, jakou výhodu má naše švejkovská povaha, která problémům
čelí příslovečným humorem. To, jak jsme skvělí a jedineční se nakonec potvrdilo
ve sloganu „best in covid“. První dny a měsíce pandemie optimistům potvrdili,
„že prostě jsme nejlepší“. Náš premiér se pasoval do role špičkového krizového
manažera, který po světě rozdával rozumy jak zvládnout covid a kterého by nám
mnozí mohli závidět.
V těchto a podobných situacích více než
kdy jindy vyniká, kdo je ve vedení. Z dějin ale i ze současnosti jsou známé
slavné proslovy k národům, ve kterých velcí lídři dávali naději a šli
příkladem. G. L. Flynn, generálporučík Námořní pěchoty USA napsal: „Pravou
cenou vedení je ochota klást potřeby ostatních nad své vlastní. Velkým vůdcům
opravdu záleží na těch, které mají tu čest vést, a chápou, že skutečnou cenou
privilegia vést je potlačení vlastních zájmů“. Sami si odpovězte, zda toto lze
povědět o vedení naší země…
Toto vše a mnohé další v mnohých lidech
budí nejen pocit marnosti, ale i strach a nedůvěru co bude dál. Slovy Přísloví
tato realita „rozptyluje lid“. Pokud je slabé, arogantní či zkorumpované
vedení, společnost se rozpadá, „rozptyluje“ na malé jednotky, které bojují o
přežití. Došli jsme do stavu, kdy lidé nevěří vedoucím a vedoucí nevěří lidem a
to není dobré.
Nechci se vézt na vlně laciné kritiky,
nechci tvrdit, že za všechno mohou „ti nahoře“ a v rámci svých možností a vlivu
budu dělat všechno pro zmírnění pandemie. Zároveň se chci modlit za to, aby se
Pán Bůh smiloval nad naší zemí a aby dal, aby se do jejího čela dostali lidé
moudří, kteří ctí Jeho zákony. A aby, řečeno s Marií, „Bůh prokázal sílu svým
ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl z trůnu a
ponížené povýšil“. Nebudu jmenovat, koho má Pán Bůh svrhnout, protože jen Bůh
vidí do srdce lidí a to mě nakonec osvobozuje…
16 února, 2021
Pár slov u příležitosti úmrtí Jana Sokola
Jak jste asi někteří zaznamenali, dnes, tj. 16. 2. 2021 zemřel profesor Jan Sokol, jeden ze signatářů Charty 77, kandidát na prezidenta a hlavně vynikající člověk a učitel. Nechci ale psát to, co se lze dočíst na wikipedii nebo co v souvislosti s jeho smrtí bylo či bude napsáno.
07 února, 2021
O vzorech a těch, kdo nás ovlivnili
Asi všichni jsme četli příběh nebo rozhovor s někým, kdo se narodil do velmi těžkých podmínek a dokázal se díky tvrdému úsilí vypracovat. Rozhovor s tímto člověkem je zhruba v tomto duchu: „Jak jste to dokázal? Začínal jste v tak svízelných podmínkách – bez otce, s matkou na podpoře, na ulicích, kde vládly gangy a drogoví dealeři. A vy jste to dotáhl na…“ a nyní si dosaďte, co chcete. Odpověď zpravidla začne slovy: „Našel se učitel či učitelka, setkal jsem se s někým, kdo na mě zapůsobil a něco důležitého mi předal, s někým, kdo ve mně viděl víc, než moje okolí, které mě odepisovalo…“
03 února, 2021
Zapeklitost moci a Milgramův experiment
K některým znepokojivým poznatkům ohledně našeho sklonu ke zlému jednání došel Stanley Milgram, po němž se jmenuje i pokus, který se uskutečnil na Yaleově universitě. Vybraný člověk, kterého nikdo z účastníků experimentu neznal, byl připoután k židli a byl zdánlivě napojen na elektrický proud. Účastníci experimentu pak měli k dispozici páku, kterou mohli ovlivňovat sílu elektrických šoků, které dotyčný dostával do těla. Vybraný člověk na židli ve skutečnosti na proud napojen nebyl a měl pouze předstírat, že dostává elektrické šoky. Když experiment začal, účastníci začali zvyšovat napětí a dotyčný sebou začal házet a vykřikovat. Reakce byla taková, že lidé u elektrických pák nechtěli již více dotyčného trápit. Nicméně ti, kdo je k pokusu přizvali, je začali povzbuzovat, aby se nenechali unášet svými pocity, aby ignorovali křik a aby napětí ještě zvýšili. I když účastníci pokusu, kteří působili bolest, neměli důvod dotyčnému na židli ubližovat, i když věděli, že mohou kdykoli přestat, skoro nikdo nepřestal.
Když byl tento pokus vyhodnocován, pak Milgram došel k závěru,
že důvodem působení bolesti bylo, že to účastníkům nařídila autorita. Jedním ze
závěrů pak bylo, že se dá vysvětlit, proč si lidé ve válečných konfliktech
dokázali dělat tak strašné věci, které by normálně nedělali. Prostě „jen plnili
rozkazy nadřízených“. Milgram tvrdil, že osoby, které se naučili důvěřovat
autoritě a nekriticky jí podporovat, se jí podřídí i tehdy, pokud jim autorita
nařizuje něco, co jde proti jejich svědomí a co považují za morálně
nepřijatelné. Tedy podle tohoto pokusu v nás je cosi, co je schopno
povědět něco ve smyslu „moc se mi to nezná, ale dotyčný určitě ví, co dělá a
proč mi to nařizuje. Pokud to já dělám špatně, je to nakonec jeho vina, že mi
to takto špatně zadal“.
Jiným vysvětlením proč lidé v Milgramově experimentu zvyšovali
napětí, může být to, že čemusi v nás dělá dobře, když ovládá někoho
jiného, když má nad ním moc. Lidé zabývající se násilnými činy tvrdí, že např.
u sexuálního násilí nejde násilníkovi v první řadě o sex, ale o pocit moci
nad obětí. Pokud znáte slavný román Zločin a trest, pak je velmi zajímavé číst
vnitřní dialogy Raskolnikova, který se rozhodne zabít starou (tuším) lichvářku.
Tato žena mu nic neudělala, peníze, které měla, nikde neukradla. Raskolnikov chce
nejen její peníze, ale zároveň se staví do role pána nad životem a smrtí. Sám
je zoufalec, který najednou pocítí moc. Myslím, že touha po moci je i jedním z klíčů
k Faustovi, kde hned na začátku čteme: „Že vznikla z pojmu všechna díla?
Má státi: Na počátku byla síla!“
Vraťme se ale z Yale, Dostojevského a Goetha zpět do
našeho církevního rybníčku. Ani nám totiž výše popsané mechanismy nejsou
vzdáleny a jakkoli žijeme v době, která je na jakoukoli autoritu hodně
obezřetná, přesto tzv. duchovní autority napáchaly mnoho dobra ale i zla. Jsou v zapeklité
pozici. Na jednu stranu touží lidem pomoci a k tomu uplatňují svůj vliv,
na stranu druhou jsou někteří, kterým moc dělá až moc dobře. Navíc druhá (zotročovaná)
strana někdy dělá chybu, že jí vlastně moc nad sebou uplatňovaná, též dělá dobře.
Proč? Snímá z nich zodpovědnost. Někdy dotyčný cítí, že něco je špatně,
ale bojí se vzepřít.
Někdy jsem si tohoto syndromu všiml u některých agresivních diskutérů
na sociálních sítích. Ačkoli mají plná ústa (nebo spíše klávesnice) tolerance,
reagují velmi agresivně. Co mě ale šokuje, je, když ti, kteří od nich dostanou „kartáč“,
nakonec pokorně poděkují, že je dotyčný usměrnil a „ukázal, jak to je“. Nepíšu o
normální diskusi, ale o tvrdých invektivách, které končí poděkováním od
napadených. Ale zdaleka se nejedná jen o sociální sítě. Kdyby se lidé nebáli
jít do konfliktu s některými tzv. autoritami (ve skutečnosti ale
predátory), předešlo by se lecjakým úletům a deformacím.
Nepíšu proti autoritám, jen tvrdím, že autorita se
nepotřebuje zaštiťovat silou, ani institucí. A už vůbec nemá k výkonu své funkce
využít agresivity, nebo termínů, jako „poslouchejte mě, protože Pán mi řekl“, nebo
poslouchejte, protože „něco o vás/o tobě vím“ atd.
Nakonec nejlepším příkladem je ten, kdo o sobě řekl, že je tichý
a pokojného srdce… Věděl kým je, věděl, co má konat a co konat nemá a to možná
někdy k tomu, být autoritou stačí.

