01 srpna, 2019

Duch Jezábel



Sám bych způsob chování, o kterém budu psát, pojmenoval asi jinak, ale nakonec o to až tak nejde. Když jsem se s tímto termínem setkal poprvé, nevěděl jsem, o co jde. Jenže stále dokola opakované vzorce chování v některých sborech, církvích a křesťanských organizacích mi tento problém  pomohly vidět a lépe pochopit.

Kdybychom měli charakterizovat Jezábel podle toho, jak o ní čteme v Písmu, pak možná nejpříznačnější, byť trochu neslušná charakteristika by se dala shrnout do jediného slova: Mrcha. Žena, která intrikuje, roznáší lži, má na svědomí zničené životy, tahá za nitky a především která využívá svého slabého muže Achaba. Achab je sice králem, má tedy obrovskou moc, zároveň je to slaboch, který sebou nechá orat. A Jezábel to s Achabem velmi dobře uměla. Jejich vztah je shrnut slovy: Nebyl nikdo jako Achab, aby se zaprodal a dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, jak ho k tomu podněcovala Jezábel, jeho žena. 1 Kr 21, 25



Možná jste se i vy někdy setkali s tím, že jste se na týmu vedení o něčem domluvili a za pár dní bylo vše jinak. Důvodem bylo, že některý z mužů, kteří byli součástí týmu, přišel domů, vyklopil své manželce, co se na týmu probíralo, a dostal instrukce, že „takto tedy ne.“ Protože dotyčný se bál, nebo prostě chtěl mít doma klid, změnil svůj názor a stal se hlásnou troubou svojí ženy. Někdy se dokonce jednalo o muže, který stál v čele celého společenství, ale byl vláčen názory svojí ženy, což mělo destruktivní účinky na celou jeho službu a potažmo na lidi kolem něj. Jednalo se o „silného slabocha“, který sice vedl, ale zároveň byl veden. Podobně jako Achab, který vedl království, ale zároveň byl veden svojí manipulativní manželkou.



Nechci, aby tento blog vyzněl jako zevšeobecňující pohled na muže a ženy! Stejně jako příběh Achaba a Jezábel nemá za cíl sdělit nic o mužích a ženách jako takových. Jen chci ukázat, že tyto vzorce chování se opakují i dnes. V čele stojí velmi schopný, silný, obdarovaný a obětavý muž a tyto a mnohé další jeho nesporné kvality jsou podkopávány jeho manželkou. Jenže primární chyba není na straně manipulující manželky, ale na straně muže, který se nedokáže vzepřít. Zároveň někdy i na straně jejich okolí, které je nedokáže usadit do patřičných mezí.



Až příliš často jsem slyšel něco ve smyslu „on je to skvělý chlap, ale vlastně jeho názor je, žel, názorem jeho ženy.“ Někdy dokonce situace došla tak daleko, že se stalo nepsaným pravidlem, že finální rozhodnutí bylo učiněno až po nějaké době, kdy dotyčný rozhodnutí konzultoval se svojí manželkou. Bylo to nepsané pravidlo, ale přesto pravidlo, které pak okolí interpretovalo slovy, tu naši skupinu vlastně vede Pepíčkova Mařenka (jména jsou čistě náhodná). Pochopitelně pro jakéhokoli chlapa je velmi ponižující si přiznat, že tomu tak je a zároveň pro okolí není snadné toto pojmenovat. Navíc popisovaný stav spíše tušíte, ale přesně ho uchopit nebývá snadné. Nicméně pokud nebude dotyčný nebo dotyčná s tímto konfrontována, společenství si zadělává na obrovské problémy, které, pokud se nechají příliš rozrůst, budou mít devastující vliv.



Jezábel je v Písmu popisována jako manipulátorka, která díky této své schopnosti postupně získává obrovskou moc. Ona sama přímo nezabíjí a neničí, ale ví na koho se obrátit a komu má co povědět. „Jen“ vede jiné, aby škodili za ni.



Je zajímavé, že Achab, který nebyl dobrým králem, v sobě přesto měl něco, co se bouřilo Jezábelinu vlivu. Když se od proroka dozví, že jednal ohavně a že byl manipulován, reaguje takto: Jakmile Achab uslyšel tato slova, roztrhl svůj šat, přehodil přes sebe žíněné roucho, postil se a spával v žíněném rouchu a chodil zkroušeně. 1 Král 21, 27 To, co dokázal udělat před Pánem Bohem – tedy radikálně litovat svých selhání, se stejnou radikalitou nedokázal před svojí ženou. Žel, podobný příběh se odehrává stále znovu. Příběh silných slabochů.



Ve Zjevení Jan vyčítá sboru v Thyatirech, že ve svém středu „trpí ženu Jezábel“ (Zj 2, 20). Vím, že špatný výklad tohoto textu může vést k čarodějnickým procesům, pouze bez upalování. Zároveň nám ale text ukazuje, že je-li něco takového ve sboru, sbor to nemá, slovy Zjevení, trpět. Jinak bude trpět. Zajímavé je, že jinak byl sbor v Thyatirech po mnoha stránkách výborný, ale tohle byl jeho problém.



Jiným krokem jak se popisovanému vlivu bránit, je, že o mnoha věcech, které se domluví na vedoucím týmu (staršovstvu, radě sboru atd.) je třeba zachovat mlčení. Především pastorační věci nesmí jít ven. Stejně ale tak je třeba držet zásadu, že na čem jsme se dohodli, platí.



Muž, který je ve vedení, by měl mít další muže, se kterými nese svoje boje a zápasy. To neznamená, že svoje zápasy nemá nést s manželkou, ale zdravé je, když je to nejen manželka, ale i jiný muž, který dá jinou perspektivu, než manželka.



Jak jsem psal, pokud se něco takového vyskytne, je třeba jednat. Láskyplně, citlivě, ale jednat.

3 komentáře:

Karel Konečný řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Karel Konečný řekl(a)...

Popisované chování mužů je podle mě chování mentálně nedospělých lidí. Je to zaostalost, a nízká úroveň společnosti.

Hraničář řekl(a)...

No, jestliže je manželka moudřejší manžela!?!? Jenže ženy ať v církvi mlčí a tak jim nezbývá než být tím krkem, který kroutí hlavou!