10 listopadu, 2018

Fundametalismus a církev




Slovo fundamentalismus má řadu významů a možná, že to, co budu popisovat, byste nazvali jinak. Nevadí. Pokusím se nadhodit jeden z možných pohledů na tuto oblast a to v pohledu na církev a vlastně jakékoli křesťanské skupiny.

Pokud bychom vycházeli z původního významu, pak fundamentalismus znamená základ. Být fundamentalistou pak znamená vracet se k základům, což v křesťanství mj. znamená vracet se ke Kristu jako základu naší víru a k Písmu jako základním měřítku života. Jenže fundamentalismus má i jiný, negativní význam a to tehdy, když se nám základem stávají různá lidská ustanovení, která postupně nahrazují Hospodina. Jak se něco takového stane? Jak se to projevuje?

Každý sbor, církev, křesťanská organizace někdy musely vzniknout. Na počátku je ať vědomě, tak nevědomě, ovlivnilo několik faktorů. I kdyby se jednalo o sebe-bibličtější společenství, nikdy se nejednalo pouze o faktor Božího slova

Společnost a kultura

Každý z nás je nějak ovlivněn kulturou, ve které vyrůstá. A nejen to. Pokud chce ve společnosti žít, musí jisté kulturní prvky akceptovat. Nechovat se podle určitých kulturních daností, někdy znamená i někoho urazit. Když jsem byl v Indii, pak alespoň v oblasti, kde jsem se pohyboval, tolik neřeší čas. Proto nebyl problém, když shromáždění, které začínalo oficiálně v devět ráno, začalo v deset. Konec se pak neřešil vůbec. (I když biblické texty mluví o vykupování času). Bylo-li shromáždění pod širým nebem, nebyl problém, že se mezi lidmi procházeli posvátné krávy a nikdo je neodstrkoval. (I když biblické texty mluví o tom, abychom se oddělili od duchovně nečistých sil). Bylo běžné, že svobodné ženy - křesťanky měli zahalenou tvář, tedy nejednalo se o specifikum islámu a hinduismu. (I když biblické texty mluví o nepřizpůsobování se světu). Bylo nemyslitelné, že by ženy ve sboru byly oblečeny v košili a kalhotech. Ženy vždy sedí odděleně od mužů, všichni pak na zemi. Porušit některá tato kulturní pravidla by znamenalo narušit i chod sboru, protože by se jednalo o neslušnost. Zároveň vidíme, že v našem kontextu bychom asi některá pravidla dokázali vyargumentovat Písmem (byť asi dost šroubovaně). Jenže nemusíme chodit až do Indie.

Když vidím na starých fotografiích sjezd mládeže naší církve těsně po válce, pak všichni mladíci jsou v kravatách a všechny dívky mají sukně. Většina dívek, pokud ne všechny mají dlouhé vlasy spletené do copů. Před pár dny jsem šel s několika muži ze sboru do hospody. Pochopitelně jsme nešli chlastat, ale tím, že se v hospodách nekouří, stávají se z některých z nich dobrá místa k rozhovoru. Jenže v době mého otce by toto bylo pro křesťany nemyslitelné. Před zhruba třiceti lety by bylo v naší církvi nemyslitelné, aby kazatel kázal jinak, než v obleku. I to se změnilo. Dalším kulturním fenoménem je hudba. Kdo jste např. byl někdy v černošském sboru a zároveň nepovažujete tanec v církvi za přijatelný, asi jste pak museli změnit názor. Asi nadále ve vaší církvi netancujete a je to v pořádku, ale najednou již neodsuzujete jiné křesťany, pro které je hudba spojena s pohybem. Představa toporně sedících černochů zpívajících svoje nádherné gospely k sobě moc nepasuje. Tyto a mnohé další věci mají co do činění především s kulturou. V mnohém jsme děti své doby, a pokud nechceme vypadat jako odpudiví blázni, některé kulturní normy musíme přijmout. Kultura by pak pochopitelně neměla jít proti Písmu. Zároveň bychom ale Písmem neměli argumentovat tam, kde to prostě nemá oporu. Tetování, kravatu, délku vlasů, piercing, sukni, styl hudby, druh hudebních nástrojů, Biblí zřejmě neobhájíte… mimo případy pohoršení. Nežádoucí fundamentalismus nastává tehdy, když se kultura stane základem, na němž stavíme svojí víru, podle kterého posuzujeme sebe i druhé, od kterého odvozujeme identitu našeho sboru a církve a když se snažíme Písmo nacpat do našich kulturních vzorců.

Bible a minulost

Další oblastí, která nás formovala, byly určité specifické důrazy z Písma, které si každý sbor i především církev s sebou nese z minulosti. I když si myslíte (pokud si to myslíte), že jste skutečně bibličtí, stejně zjistíte, že to, jak se díváte a jak se dívali na Bibli vaši otcové – zakladatelé, bylo formováno určitými životními, historickými a kulturními zkušenostmi, které více či méně zabarvily vaše vnímání Pána Boha a skrze které na vás více či méně „vyskočily“ některé biblické pasáže jako důležité. To, co v jedné církvi řeší jen okrajově, je pro druhou církev téměř klíčové (druhý příchod, křest Duchem, sobota nebo neděle, některé etické důrazy, někdy se jedná o určitou osobu, která stála u vzniku té které církve, svátosti, křest dětí, vzdělání duchovních, co jíst a co nikoli atd.) Mám za to, že často je ten či onen důraz hluboce spojen s historií a vznikem té které církve. Na tom není nic špatného, pokud se ale nestane tento důraz základem pravověří a někdy i spasení. Zde je potřeba rozlišovat, co je skutečně podstatné, kde nelze slevit a co je pouze důležité.

Tradice

Někdy používáme termín „tradiční sbor“. Chápu (tedy myslím, že chápu) co toto slovní spojení znamená, zároveň každý sbor je svým způsobem tradiční v tom smyslu, že si časem vytvoří svoje tradice. Například v některých sborech je zvykem (tradicí), že skoro všechny kázání má pastor, někde se pravidelně střídají starší a kazatel. Někde se při zpěvu stojí, někde sedí. Někde je besídka pro děti během bohoslužeb, někde po bohoslužbách a někde vůbec. Někde káže kazatel v taláru, někde v obleku, někde v džínách a v tričku. Někde mají při večeři Páně alkoholické víno, někde džus. Někde kazatelna vypadá jako malá pevnost, někde kazatelnu nemají. Asi řeknete, že se jedná o detaily. To sice ano, ale zkuste v některých společenstvích na tyto detaily sáhnout. Okamžitě bude oheň na střeše. S tradicí bojoval nakonec i náš Pán, kdy nešlo až tak tradici za každou cenu rušit, ale ukázat, že tradice se stává nežádoucí, pokud nahrazuje Boha. Mnoho věcí totiž děláme proto, že se tak dělali vždycky a tato neměnnost nás naplňuje pocitem jistoty. To je v pořádku, protože kdybychom žili ve společenství, kde je každý týden vše jinak, tak se zblázníme. Pravidelný rytmus je žádoucí, jenže pokud pohřbí jakoukoli možnost změny, je to špatné. Třeba dodat, že změna do církve patří, že slova já jsem stejný včera, dnes až navěky platí o Bohu, nikoli o církvi. Zároveň někdy je dobré uznat, že něco je jen tradice, která je z nějakého pro nás dobrá a není třeba jí obhajovat Písmem – pokud to nejde.  Fundamentalismus ve špatném slova smyslu pak znamená lpět na tradici za každou cenu, přikládat jí větší význam, než ve skutečnosti má.

Pokusím se ukázat na některé další rysy nezdravého fundamentalismu

Měřítkem se stávají vnější formy, které většinou nevycházejí z Písma ale mixu výše popsaných oblastí.

Z toho plyne další bod a to ten, že fundamentalismus vidí více soubor pravidel, než konkrétního člověka s jeho zápasy. Druhým extrémem ale je, když člověku přizpůsobujeme Písmo a v posledku Pána Boha. Ani to není cestou.

S fundamentalismem je strašně těžká domluva. Lpí na svojí pravdě a svém jediném pravém výkladu Písma, někdy i tradici a ostatní považuje za nepřátelé někdy i nebo odpadlíky.

Rysem fundamentalistických skupin je izolovanost a uzavřenost vůči ostatním církvím a křesťanským skupinám. Jedním z důvodů je strach, že by členové mohli být nebezpečně indoktrinováni jinými názory a pohledy a poznat, že naše tradice a systém věrouky je na hliněných nohou.

Asi bychom našli různých rysů víc, omezil jsem se na tyto. Na závěr snad ještě osobní zkušenost. Nejhrubější a nejsprostější dopisy a reakce na některé svoje články i postoje jsem dostal od těch, kteří se považují za opak fundamentalistů. Možná by je někteří zařadili mezi liberály (používám to s vědomím, jak zavádějící mohou být tyto nálepky). Jakkoli se snaží vidět svět hodně zeširoka, vnímat mnohé souvislosti, neomezovat nikoho přísnými pravidly, často reagují ještě fanatičtěji než tzv. fundamentalisté. A tím se nevědomky s nimi dostávají do stejné řady. Jsou ve svých liberálních postojích vlastně velmi fundamentalističtí.    I to je, trochu paradoxně, jeden rys fundamentalismu…

10 komentářů:

Hana řekl(a)...

Davide, co si myslíš o službě žen jako kazatelek? Do které kategorie bys tuto otázku zařadil? Děkuji.

Karel Konečný řekl(a)...

Ano fundamentalismus má více významů a lidé jistě mají rozdílné názory. Autor jistě dobře zná Fundamentals essays z roku 1917, které jsou velmi obsáhlé a myslím, že jsou vnímány pozitivně.
Myslím, že se název fundamentalismus spíše vnímá jako brát něco, tedy text Bible, doslova.
Bible jistě není historická ani vědecká kniha, je to kniha teologická, kterou církve berou jako Boží slovo. Z historie víme, že to velmi rozdělilo lidi i církev a stále dále více a více rozděluje, což je takové divné.

o autorovi tohoto blogu řekl(a)...

Ahoj Hano,

ohledně žen kazatelek fakt nemám jasný názor. Nikoli z nějaké intelektuální lenosti, ale snad i poctivosti. V Písmu to zní jasně, ale zdá se mi, že zde je silné dobové pozadí, zároveň vnímám, jak nesnadná je práce kazatele. Na druhou stranu mnohé ženy jsou ve vysokých manažerských pozicích a zvládají to. Fakt nevím... zároveň zrovna tuto oblast nepovažuji za klíčovou.

Petr Polách řekl(a)...

Fundamentalismus, tak jak o něm píšeš, je vlastně postojem ke správnému pochopení Boží vůle, která je zjevená v Písmu. Jestliže existuje jedno správné pochopení významu textu a my máme za to, že jsme k němu dospěli, je potřeba všechny ostatní buď obrátit, nebo vytěsnit. V tom okamžiku se stáváme majiteli pravdy. Pravda má však tu nepěknou vlastnost, že nás přesahuje. Náš problém je v tom, že se nelze vzdát úsilí o správné pochopení Písma (abychom podle něj dokázali správně žít), ale zároveň si musíme být vědomi svého omezeného porozumění a neustálé potřeby revidovat své poznání a s ním související postoje. Ustrnutí v poznání či praxi je jedním pólem (fundamentalismus) a rozpojení Písma a životní praxe je druhým pólem (liberalismus).

Pavel Figa řekl(a)...

V Písmu to zní jasně, ale zdá se Vám.... Nemyslím, že by ženy nezvládly být kazatelkami. Ale šly by proti Písmu. Pro mne to je dost klíčové, fundamentální.

o autorovi tohoto blogu řekl(a)...

To Pavel... no a v tom to je. Jak moc je to pro Vás a mě fundamentální, abychom mohli být v jedné církvi. Já bych s tím problém neměl a nemyslím si o církvích, které mají ženy kazatelky, že jsou mimo, že jsou "liberální".

Pavel Figa řekl(a)...

To David...já bych s tím problém měl. Žena kazatelka, nebo starší, nespadá, myslím, do kategorií ve Vašem článku: kultura-specifické důrazy písma-tradice.

Ale postupně se asi žena kazatelka, nebo starší, tradicí nebo kulturou stane. Žel.

"Kultura by pak pochopitelně neměla jít proti Písmu".

Karel Konečný řekl(a)...

Jistě o fundamentalismu mají lidé různé představy. Možná to co teď napíši není pro někoho příliš vhodné. Tak když křesťan potká druhého křesťana s monoklem na oku a ten mu říká, že v noci upadl na židli, tak si ten druhý také může myslet, že mu ji manželka švihla. Fundamentalista pak řekne, že dotyčný zápasil s Bohem.

Unknown řekl(a)...

Pokud je problém se ženami ve vedení sboru, jak nahlížíte na soudkyni Deboru? Ve své době vedla izraelský národ. Vím že v bibli není mnoho takových příkladů, ale něco se najít dá. Nejsem příznivcem toho, aby byly ženy ve vedení sboru za každou cenu a stanovovaly se kvóty kolik jich má ve vedení být. Nicméně nemělo by se spíše pohlížet na obdarování?

o autorovi tohoto blogu řekl(a)...

To unknown - Pro mě to problém vůbec není a zcela s Vámi souhlasím