Sociální sítě a proč jsem vděčný za Evropu

V posledních letech je stále více „in“ kritizovat a nadávat na Evropu a na západní civilizaci. Jsme prý dekadentní, vládnou nám nesmyslné zákony, stále více postrádáme demokratické instituce, křesťanství se dostává kamsi na okraj, jsme nemorální, rozkládá se školství, odebírají se děti, rostou práva homosexuálů, stoupá nezaměstnanost, vládnou nám idioti, nefunguje justice, nefunguje zdravotní systém… Na některých sociálních sítích je patrná nenávist vůči západu a sílící příklon k Rusku jako obhájci „tradičních křesťanských hodnot“ a hrázi proti rozpínání USA. K této kritice se přidává i řada křesťanů, kteří v Evropě v západu někdy dokonce vidí rysy připomínající apokalypsu.

Tyto hysterické nálady se šíří především skrze sociální sítě, kde již dávno skončil jakýkoli dialog (pokud nějaký kdy byl). V demokracii se vždy diskuse vedla a vedla se nejen mezi odborníky, ale i mezi laiky. Jenže se vědělo, která média jsou seriózní a co je bulvár, kde se dá číst kvalitní rozbor událostí a kde se dá čekat spíše hledání senzace. Omyl, dezinformace nebo lež by pro kvalitní médium znamenalo ztrátu prestiže. Tím není řečeno, že kvalitní a prestižní média se nikdy nedopustila dezinformace nebo omylu, zároveň ale jejich prestiž byla dána právě tím, že se snažila o kvalitní informace.

Jenže tato situace se dramaticky změnila sociálními sítěmi, kde omyl, dezinformace nebo lež není problém. Vynikající sociolog Z. Bauman k tomu napsal: „Většina lidí používá sociálních sítí ne proto, aby si rozšířila obzory, ale naopak, chtějí se uzavřít do komfortní zóny, kde jedinými zvuky, které slyší, jsou ozvěny vlastního hlasu, kde jediné, co vidí, jsou odrazy vlastní tváře. Sociální média jsou velmi užitečná, poskytují potěšení, ale představují past“. Jiný vynikající autor a politolog. F. Zakaria popsal chování lidí na Facebooku: „V nové obsáhlá studii chování lidí na Facebooku, jež analyzovala posty zveřejněné v letech 2010 – 2014, skupina vědců dochází k závěru, že většinou lidé sdílejí informace potvrzující jejich předsudky a věnují jenom malou pozornost pravdivosti a faktům“.

Před pár dny jsme viděli příklad práce s informacemi a jejich šíření na sociálních sítích díky údajnému výroku jednoho z křesťanských utečenců. Stačil jeden rozhovor na TV Prima, který se začal šířit sociálním sítěmi jako oheň. Ti, kdo vidí v utečencích pohromu, si na základě této relace na sociálních sítích vzájemně potvrzovali svoji pravdu. I kdyby utečenec nakonec řekl to, co údajně řekl, pak se jedná o selhání jednotlivce nikoli nadace Gen 21 nebo ostatních běženců, kteří díky této nadaci přišli. Jenže princip kolektivní viny v tomto případě zafungoval rychle a spolehlivě a jakékoli složitější souvislosti, omluva Gen 21, chyba v překladu a další vysvětlení se mnohým jevili jako zbytečné. Posty na Facebooku mnohým jen potvrdily, co si mysleli již dávno: „Pryč s utečenci“, další diskuse je zbytečná.

Problém je v tom, že lidé nevnímají svět tak, jak je, ale jak se jim jeví. A západ potažmo Česko se skrze sociální sítě, které v jistém ohledu slouží jako jakýsi zesilovač strachu, jeví děsivě. Jenže tento pocit není pravdivý, nezakládá se na realitě (tak jak věci jsou). Jistě, západ má velké problémy ale tyto problémy nepopírá a díky demokratickým strukturám je stále možno o nich nahlas hovořit. Toto stále ve velké části světa – včetně Ruska a Číny, možné není. Již slyším hlasy, no a co? Ruská i Čínská ekonomika rostou, tak o co jde? Nevím, jak moc tyto ekonomiky rostou ve skutečnosti, ale ekonomika není všechno. Jedna z hodnot, kterou jako západ vyznáváme, je svoboda a tu nelze vyměnit ani za rostoucí ekonomiku.  

Asi největší obavy mám z toho, že pocit strachu a znechucení může posílit společenskou náladu, že demokracie a demokraticky volené struktury jsou přežitkem, že společenská diskuse je ztráta času a že potřebujeme především „vládu silné ruky“, které za to, že nám bude vládnout, dáme kus své svobody.

Jak jsem napsal, západ má problémy, ale nepopírá je. Stále je zde mnoho dobrého. Nedávno nějací žáci dohnali ke smrti svoji učitelku, ale toto se neděje běžně. Před pár lety nás děsil případ heparinového vraha, ale z toho nelze udělat závěr, že nefunguje zdravotnictví. Někdy si děláme legraci z amerických voleb – především z některých hodně silných výroků D. Trumpha. Ale stále se jedná o svobodné volby, o kterých si mnoho zemí na světě může nechat zdát. Nadáváme na krizi vysokého školství, ale nakonec stejně chcete studovat VŠ buď v Evropě, nebo v USA. I já si kladu otázku nad Prague Pride a dalšími podobnými pochody, ale doposud mě (na rozdíl od mého dětství a mládí) na žádný pochod nikdo nenutí chodit. Některé prosazované zákony jdou proti křesťanské etice, ale stále na západě platí svoboda vyznání a nikdo není kvůli víře vězněn. Je jasné, že Německo ne zcela zvládlo přísun uprchlíků, ale problém se řeší, byť to jde pomalu a zdlouhavě. Paradox ale je, že mnoha lidem vadí Merkelová více, než bývalý agent KGB Putin. Chápeme vůbec, co byla KGB? Na co navazovala? Dovedeme si představit, že v čele Německa je bývalý gestapák?

Pocit strachu, beznaděje, rychlých řešení dávají sociální sítě, bulvár, případně totalitní režimy, které se nepotřebují s nikým radit. V demokracii to takto nefunguje, demokracie je navíc někdy hodně zdlouhavá a zároveň zranitelná. Přesto se jedná o nejlepší systém, který známe.

Co z toho plyne? Možná bychom měli vážit, co sdílíme na sítích a jakou náladu kolem sebe šíříme. Je jistě dobré upozorňovat, bojovat za dobré věci, ale nikoli šířit paniku. Sdělovat, informovat, zároveň ale vážit zdroje, z kterých vycházím. Naslouchat, číst, ale nejen to, co chci slyšet a co mi jen potvrzuje můj pohled na věc. Vidět nížiny, ale vidět i výšiny, kterých je v této společnosti stále dost. A jsme-li křesťané, pak projevovat více vděku za to, kde žijeme. Máme se skutečně dobře a dodejme nezaslouženě dobře…