Migranti, xenofobové a křesťané

Když vidím, jak se k problematice uprchlíků staví naše vláda, docela se stydím za to, že jsem Čech. Ke xenofobům typu Okamura a spol. se tentokrát zcela otevřeně přihlásil i Klaus stupidním tvrzením, že „migranti hledají jen lepší život, proto jim nemusíme pomáhat“. Na podobně xenofobní vlně se, žel, vezou i mnozí křesťané. O to více si vážím jasného stanoviska ČBK, CČE a jsem rád, že i CB se k těmto hlasům hlásí. Třeba dodat, že tyto, ale i další církve, organizace a křesťané nepřichází jen s prohlášeními, ale i konkrétní nabídkou pomoci. Mám naději, že vláda toto vezme vážně.

Asi nikdo není tak naivní, aby se domníval, že zastánci toho, aby u nás migranti mohli najít nové útočiště, chtějí nekontrolovatelný přiliv statisíců lidí. Je jasné, že migrace musí mít pravidla, že se nemá jednat primárně o ekonomické důvody, že má probíhat azylové řízení, nicméně pokud jsou pravidla nastavena, pak není důvod migranty nepřijímat. V současné době jsou v ČR nejvíce vidět cizinci z Číny a Vietnamu, dále pak z Ukrajiny. Vzpomínám si na hysterické hlasy, jak nás převálcuje ukrajinská a vietnamská mafie, jak se zvýší kriminalita, jak Češi přijdou o práci atd. Nic z toho se nestalo. Ano, mnohé vietnamské zboží je padělané, i mezi Ukrajinci se najdou zločinci, nicméně se mi nezná, že by cokoli z toho ohrožovalo naši národní identitu. 

Jako národ patříme mezi nejbohatší na světě. Kdo jste trochu cestoval a viděl i něco jiného než západní Evropu, USA a pár dalších zemí, pak víte, o čem píšu. Máme se, díky Bohu, dobře. Proto je správné, když se o svůj nadbytek podělíme s jinými.

Obávám se, že současná situace nahrává nejrůznějším rasistickým náladám, zjednodušeným řešením, pseudovlasteneckým hláškám a prohlubování strachu před vším, co není bílé a české. Jenže to je cesta do pekel. Je mi jasné, že situace vůbec není jednoduchá, že totální otevřenost bez pravidel je špatná, že se, zjednodušeně řečeno, Afrika nemůže přestěhovat do Evropy, špatný je ale i postoj (téměř) naprosté uzavřenosti. Česká republika zatím spíše ukazuje to druhé.

Nepochybuji, že mezi migranty jsou mladí svalnatí chlapi, kteří v jedné ruce drží mobil a druhou ukazují zdvižený prostředníček nebo že se z migrantů stává výnosný artikl pro pašeráky. To ale ukazuje pouze na to, že vše je zneužitelné a lidské neštěstí pak dvojnásob. Proto, že někteří s tímto neštěstím obchodují, bychom se neměli nechat unášet emocemi.

Co můžeme jako křesťané dělat? Většina z nás nemá kapacitu přímo (tedy fyzicky) se podílet na pomoci uprchlíkům. Nicméně můžeme pomoci těm, kdo se na pomoci podílí a to nejen finančně, ale i tlumením rasistických vášní v našem okolí.

Zaznamenal jsem i diskuse o tom, zde je morální, aby křesťané pomáhali především křesťanům - utečencům. Zdá se mi to v pořádku. Nějak se mi vybavuje verš, čiňte dobře všem, nejvíce však domácím víry.

Stále více se ukazuje, že stabilní svět, tak jak jsme ho znali ještě před pár lety, je stále více minulostí. O to více vnímám jako nezasloužený dar, že žiji v zemi, kde je stabilní režim, kde se mám dobře.       I proto kladu otázku sobě i nám, jak pomoci těm, kdo podobné požehnání nemají…