T. Halík a „Nic" jako další Boží jméno

Nedávno vyšel na Aktuálně.cz rozhovor s T. Halíkem (http://nazory.aktualne.cz/rozhovory/tomas-halik-ted-uz-na-me-nedoplivnou/r~fe55089410dc11e49c2f0025900fea04/). Jedna z věcí, kterou T. Halík často zmiňuje je jeho koncept Boha, který se nazývá negativní teologií.  Na tento koncept navazuje i ve zmiňovaném rozhovoru. Halík zmiňuje mistra Eckharta a některé budhistické mystiky a z obojího vychází, když hovoří o tom, že „to Nic, kterému ráčí vstříc ve smrti, je jen jedním z dalších jmen Božích“.

Chlapi podle Johna Eldredge

Jedna z oblastí, která mě zajímá, je oblast mužské spirituality. Snad i proto jsem nemohl nepřečíst knihu Srdce muže. Poté jsem četl několik dalších knih od J. Eldredge. Upoutal mě mj. úspěch, který kniha Srdce muže měla a to především v porovnání s jinými knihami, které se zabývají podobnými tématy a kterých je na trhu nejen dost, ale které jsou velmi dobré. To mě vedlo i zamyšlení, právě nad knihami J. Eldredge.

Eldredge představuje svět „drsných mužů“. Podle svých slov, kterými se představuje i na obalu svých knih miluje vysoké hory, muškování, které (myslím) nejde dělat jinde než v divoké vodě, horolezectví a kanoistiku. Se stejně drsnými chlapy jako on, organizuje riskantní akce v divočině, kde jde někdy o život.

Evangelizace vs. multi-levelové metody

Jsou prázdniny a v mnoha sborech probíhají kempy a další evangelizační akce. Jsem vděčný za desítky a stovky dobrovolníků, kteří v rámci svých dovolených tímto způsobem zvěstují evangelium. Zároveň mám jednu otázku, se kterou si lámu hlavu a která mě napadla, když mě otravovali různí prodejci. Jejich taktika byla jednoduchá. Navázali se mnou rozhovor na nějaké téma a postupně z nich vylezlo, že mi něco chtějí prodat. To jsem se ale dozvěděl až po chvíli. Jejich zájem byl předstíraný, protože nešlo o nic jiného, než o prodej jejich produktu. Nenazval bych to lží, spíše obchodním trikem. Proč ne… i když mě to otravuje.

Členství v církvi – přežitek či Boží vůle?

V poslední době do našeho sboru přichází řada lidí, kteří jsou hledající, někteří o sobě tvrdí, že Boha našli resp. Bůh našel je, jiní, že našli nejen Boha, ale konečně i církev. Onou „církví“ je potom náš sbor. Snažím se mít jistý přehled, kdo že to vlastně do „mého“ sboru chodí, nicméně pomalu na tuto ambici rezignuji. Znám tzv. členy sboru, je však nad mé schopnosti vést v patrnosti další a další návštěvníky. Zpočátku mě to vadilo, později mi někdo řekl, že je to vlastně dobře, horší by byl opačný „problém“. Tedy že každou neděli vidíte stejné tváře a to trvá třeba několik let. Asi nejlepší je vidět staré i nové. O tom ale psát nechci. Mám trochu jiný problém resp. otázku.