Nehrůzostrašné učednictví

Na blog píšu zhruba tři roky. Napsal jsem něco kolem stovky článků, nicméně žádný nevyvolal takovou reakci, jako článek o hrůzostrašném učednictví. Někdo to okomentoval „a co jsi čekal“? Moje odpověď je – moc jsem nad tím nepřemýšlel. Píšu co mi přinese slina na prsty v duchu "padni komu padni". Nikdy jsem neměl potřebu k původnímu článku něco napsat, ale vzhledem k tomu, co článek vyvolal, tak činím.

Hrůzostrašné učednictví

Jeden s opakujících se pastoračních fenoménů, se kterým se opakovaně (nejen) já setkávám, je pomoc těm, kteří prošli tzv. učednickým modelem. Tato „duchovní péče“ jim byla poskytnuta jak v různých sektách, tak paracírkevních organizacích, tak někdy i v církvích samotných. Jednalo se o pomoc, která byla dobře míněna a která chtěla dotyčnému pomoci většinou v jeho počátečních krocích víry. Výsledkem ale byla postupná (a třeba dodat nevědomá) ztráta osobní svobody, ztráta normálních lidských vztahů, opouštění zálib, které stále více byly vnímány ztráta času, černobílé vnímání světa, rostoucí závislost na svých duchovních učitelích a na řízení z centra a často i dost kritický pohled na církev (protože tam se „nedělá učednictví“). V neposlední řadě mi mnozí sdělovali i to, že až po svém odchodu si uvědomovali, že dlouhodobě prožívali silný tlak na výkon. Kdo výkon podával a kdo byl loajální, postupoval v hierarchii rychle nahoru, kdo nikoli… zbytek si domyslete.