„Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům. Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy.“ Iz 42 1 – 2
Je zvláštní hovořit na hudebním festivalu o mlčení (téma festivalu bylo "hlas mlčícího"). Vybraný text je o trpícím služebníku, o tom, kdo nepotřebuje křičet a přesto o něm slyší celý svět. Jedná se o první z tzv. ebedských písní, kdy ebed znamená otrok, ten, kdo cele vykovává vůli svého pána, kdo je jeho prodlouženou rukou. Tento otrok nejen že nekřičí, nepozvedá hlas, ale nedolomí nalomenou třtinu. Když král vynášel rozsudek smrti, potom mu podali třtinovou hůlku, která reprezentovala odsouzencův život. Jakmile jí král zlomil, biřici vykonali popravu. Jiným symbolickým jednáním bylo zhasnutí plamínku. Zde je představen někdo, kdo činí pravý opak. Nejen že nezlomí třtinu, ale ještě jí dá dohromady. Stejně tak nezhasí doutnající knot. Navíc, i když na něj sáhne smrt, není jí zničen. Dnes se říká, že někdo vyhořel. Jedním z důvodů kdy se člověk dostane do tohoto stavu, může být, že má pocit, že neustále musí něco hasit. Tento služebník nevyhoří a naopak je dárcem života. Samozřejmě pro tento úkol musí být náležitě vystrojen. V době Izajáše místodržitel dostal meč, palcát, nějaké válečné vozy, tento dostane Ducha Hospodinova, kdy Duch je zdrojem života.
Je zvláštní hovořit na hudebním festivalu o mlčení (téma festivalu bylo "hlas mlčícího"). Vybraný text je o trpícím služebníku, o tom, kdo nepotřebuje křičet a přesto o něm slyší celý svět. Jedná se o první z tzv. ebedských písní, kdy ebed znamená otrok, ten, kdo cele vykovává vůli svého pána, kdo je jeho prodlouženou rukou. Tento otrok nejen že nekřičí, nepozvedá hlas, ale nedolomí nalomenou třtinu. Když král vynášel rozsudek smrti, potom mu podali třtinovou hůlku, která reprezentovala odsouzencův život. Jakmile jí král zlomil, biřici vykonali popravu. Jiným symbolickým jednáním bylo zhasnutí plamínku. Zde je představen někdo, kdo činí pravý opak. Nejen že nezlomí třtinu, ale ještě jí dá dohromady. Stejně tak nezhasí doutnající knot. Navíc, i když na něj sáhne smrt, není jí zničen. Dnes se říká, že někdo vyhořel. Jedním z důvodů kdy se člověk dostane do tohoto stavu, může být, že má pocit, že neustále musí něco hasit. Tento služebník nevyhoří a naopak je dárcem života. Samozřejmě pro tento úkol musí být náležitě vystrojen. V době Izajáše místodržitel dostal meč, palcát, nějaké válečné vozy, tento dostane Ducha Hospodinova, kdy Duch je zdrojem života.
