Před pár dny jsem dostal katalog s křesťanskou literaturou, který by se dal shrnout do dvou slov: Snadno a rychle. Na 30 stranách jste zjistili tajemství zbožnosti, problém bolesti potřeboval trochu hlubší rozbor – celých 42 stran. Demaskování evoluční teorie spolu s jasným argumentem ve prospěch sedmidenního stvoření se odehrávalo na zhruba 40-ti stranách atd. Když jsem katalogem procházel, skoro jsem slyšel hlasy některých křesťanských přátel, kteří se mi svěřovali, že křesťanské texty delší než A4 nečtou (proto asi leckdo tento článek nedokončí). Vím, víra není především či pouze o sečtělosti, či o kritickém myšlení, přesto bych se nerad dočkal, že nejúspěšnějším nástrojem komunikace evangelia se stanou facebooková sdělení, komiks nebo několika-větné sdělení na některých křesťanských serverech. Přesto se obávám, že trend doby a spolu s nezanedbatelným proudem křesťanstva se touto cestou ubírá. Mnozí očekávají informace, které jsou snadné, černobílé a nekomplikované. Očekávají stejnou „hloubku“ informací, které se na ně valí všude kolem…
