Přežral se nebo udělal dietní chybu(?), aneb co do člověka vchází…

Přežral se nebo udělal dietní chybu(?), aneb co do člověka vchází…

V tomto školním roce jsem si udělal nový osobní rekord. Byl jsem čtyřikrát na lékařském zákroku, z toho dvakrát na docela těžkém. K tomu jsem prodělal tolikrát koliku, že jsem přestal počítat jak často. Pokud nevíte co je kolika, buďte rádi. Pro popis snad jediné – dost to bolí. Nechci se ale vice rozepisovat o svých nemocích, rád bych se podělil o jinou věc, která souvisí s duchovním životem a na kterou jsem přišel díky svým problémům.

Víra jako projekce lidských tužeb(?) a meditace nad textem Římanům 1

Bůh…projekce lidských tužeb?

Byl to německý filozof L. Feuerbach, který napsal následující básničku: „Bůh je jen tvoje vlastní já, tvá schránka špíny zbavená. Nejdřív se potem trochu zleješ, pak srdíčko si rozehřeješ. V tom potu já se zrekreuje a od sebe se separuje. A tohle odloučené já se přemění pak a Boha.“ Feuerbach hovoří o tom, že v náboženství se člověk sám sobě odcizil. Asi jste slyšeli Marxovi teze o náboženství jako o opiu lidstva. S. Freud hovořil o tom, že náboženství je iluze, nejnaléhavější přání lidstva, vyjádření ochrany, kterou by měl poskytnout otec. Protože nám skutečnou ochranu otec nikdy neposkytl, vymysleli jsme si jinou existenci otce – nebeského otce. B. Russel hovořil o tom, že základem náboženství je strach před tajemným, nevysvětlitelným, před porážkou a před smrtí. Protože strach je matkou krutosti není divu, že náboženství jsou tak krutá.