Covid, nástrahy slov, zodpovědnost za ně a na počátku bylo… Slovo

15. října 1989 V. Havel pronesl ve Frankfurtu proslov k udělení Mírové ceny německých knihkupců, který je znám jako Slovo o slově. Mj. zde Havel uvedl: „Na počátku všeho je slovo. Je to zázrak, kterému vděčíme za to, že jsme lidmi. Ale je to zároveň nástraha, zkouška, lest a test. Větší možná, než se může zdát vám, kteří žijete v podmínkách velké svobody slova, tedy v poměrech, kde na slovech zdánlivě tolik nezáleží. Záleží na nich. Záleží na nich všude.“

Po 41 letech jsme svobodní a jsme součástí světa, ke kterému náš první polistopadový prezident hovořil a téměř si neumíme představit, že by tomu mohlo být jinak. Zažíváme svobodu slova, jakkoli je vyvíjen tlak dostat některá média pod křídla mocných. Přes tuto svobodu ale vidíme to, co si Havel velmi dobře uvědomoval tehdy ještě z pohledu občana nesvobodné země. Uvědomoval si a varoval, že spolu se svobodou slova přichází i mnohá nebezpečí, která v sobě slova nesou. A přesně toho jsme svědky nyní v míře nebývalé.

Podívejme se ještě na jeden postřeh, který napsal slavný polský spisovatel a režisér T. Konwicky v souvislosti se slovy: „Slova tekou z úst roztřeštěného davu, z rozhlasových přijímačů, z televizorů, z magnetofonů a walkmanů, ze schůzí a kostelů, z tiskovin i z kosmu. Ohromné řeky otrávených slov plynou odnikud nikam. Obrovské mraky mrtvých slov se vznášejí do stratosféry. Ze strusky spálených slov se tvoří nebetyčné hory. Slovo je smetí. Slovo je nejlevnějším plastikovým modelem. Slovo je obtížným odpadkem současné civilizace… Jak v tom všem odlišit věci důležité od nepatrných, trvalé od pomíjivých, jak odhalit pravdu pod jarmarečními hadry, jak zjistit, co je vlastně odění a co převlek, co je čeho nápodobou, co se za co vydává?“

Na jedné straně máme Havla a jeho varování před nástrahami slova, na straně druhé pak Konwického, který tvrdil, že slova jsou smetí, že je jich v naší době příliš, že ztrácí hodnotu. Jsou uvedené dva postřehy v rozporu? Nejsou, doplňují se. Slovo má – přes jeho inflaci danou množstvím zpráv stále obrovskou moc. Jenže právě i kvůli inflaci slova danou množstvím informací, už více nejsme schopni rozeznat pravdu od lži.

A právě tato neschopnost rozeznat pravdu od lži vede k tomu, že jsme doslova krmeni záplavou děsivých zpráv a zároveň mnoha konspiračními teoriemi. Zároveň jen málokdo nese zodpovědnost za to, co vypouští do davu, který se neorientuje. Jeden odborník tvrdí, že do Vánoc budeme bez covidu. Druhý tvrdí, že za 10 dní až dva týdny budou v ulicích mrazáky na mrtvoly. Oba dva jsou zajisté většími odborníky než drtivá většina z nás (nejedná se o názory gynekologů, zubařů, kardiologů a jiných odborníků, ale na jiné lékařské obory), nepodezřívejme je z nekalých úmyslů, zároveň se jedná o protikladné výroky, mezi kterými je pak široké spektrum dalších názorů. Závěrem pro některé pak je, že odborníci jsou mimo, protože se neshodnou, což vede k příklonu k nejrůznějším bizarním konspiračním teoriím.

Jenže ono je to ještě trochu složitější. Situace nepochybně vážná je, mnozí odborníci komentující stávající stav, skutečně odborníky jsou, byť se v lecčem neshodnou (na hlavních důrazech se ale v drtivé většině shodují), zároveň nereprezentují žádné temné síly v pozadí pandemie.

Jako neodborníci jsme vystaveni určitému „uvažování nahlas“, v kterém když se někdo „sekne“, tak nijak nenese následky svých omylů, byť ty vyvolávají v mnohých strach. Toto je kombinované nepsaným mediálním zákonem, který zní „dobrá zpráva, žádná zpráva“. Tento fakt nemá nic společného se spiknutím, ale se zcela obyčejnou snahou, aby se „moje“ média četla (zvláště když po rozkliknutí naskakuje placená reklama). Jiná varianta je pomocí některých médií zneužít situaci a cíleně rozvrátit společnost. V tomto prostředí obstát není a nebude snadné.

Slovy V. Havla, slova procházejí v naší době obrovskou zátěží. I to je daň za svobodu a jakkoli je to daň vysoká, svobody se zbavit nechceme. Raději jí chceme použít ke kritickému uvažování.

Tváří v tvář této realitě ještě jedna poznámka. Obě části Bible začínají důrazem na slovo. „Bůh řekl“ a „na počátku bylo slovo“. Židovsko-křesťanská tradice je postavena na Slově a to jak psaném, tak vtěleném. Je postavena na přesvědčení, že slovo má význam, že tvoří realitu a naše porozumění realitě. Zároveň pokud ve vtělené Slovo věříme, nemusíme se bát mnoha slov, která jsou vypouštěna do éteru a která působí strach a úzkost. Koho neovládá strach, ten je hůře manipulovatelný, protože strach mu nevypíná mozek a schopnost úsudku. Přál bych si, abychom díky vtělenému Slovu dokázali rozpoznat, na jakých slovech záleží a jaká slova jsou mimo. Zároveň abychom přijali zodpovědnost za to, která slova pouštíme dál.

Slova mají moc… Větší, než si někdy připouštíme.

Zemanovo vypouštění démona třídní nenávisti

Před pár měsíci jsem si řekl, že na adresu prezidenta Zemana nebudu nic psát, protože nechci vytvářet dojem, že v církvi nemají příznivci současného prezidenta místo. Nyní toto předsevzetí poruším s dodatkem, že svoje místo může v církvi najít každý napříč politickým spektrem. Píšu proto, že prezidentovo poslední sdělení národu bylo naplněné záští proti skupinám obyvatel, dikcí, která připomíná dva nejobludnější režimy minulého století. V prezidentových slovech byl ukryt jed, který v konečném důsledku otrávil v minulosti miliony lidí a který je zároveň nesmírně svůdný. O co jde?

Prezident opět neodolal pokušení a do úst si vzal to, čemu se říká „skupina obyvatel“, nebo „třída“. Zcela nepatřičně a rádoby vtipně se nechal slyšet, že umělci tvořili nejlepší díla, když byli hladoví. Na jiném místě pak zopakoval svůj údajně starší výrok o tom, že je třeba zavřít noční kluby á la Techtle Mechtle, do kterých chodí pražská smetánka, která pak bude sedět doma a zvyšovat tím svou beztak nízkou vzdělanostní úroveň. Jinde pak sdělil národu slova o tom, že neschopní podnikatelé zkrachují. Důvodem jejich konce má být jejich neschopnost využít pomoci od státu.

Prezident nám předložil tři nechtěné či neschopné skupiny obyvatel nebo sociální třídy: Pražskou smetánku (která je nevzdělaná a nemá co dělat), umělce (kteří za normálních podmínek netvoří nic kvalitního) a podnikatele (z nichž mnozí jsou neschopní). Na první čtení si člověk řekne, že se jedná o slova stárnoucího a stále více izolovaného člověka, ale přece jen se stále ještě jedná o hlavu státu. V čem jsou jeho slova tak jedovatá, v čem připomínají slova komunistických a nacistických demagogů?

V tom, že oba zmiňované režimy si dokázaly ústy svých představitelů vytipovat určité skupiny obyvatelstva a proti nim pak poštvali národ. Mistrně to popisuje např. T. Snyder v knize „Krvavé země“. Pokud byste tuto knihu nechtěli číst celou, projděte si kapitolu „Třídní teror“. Snyder např. píše: „Nacistický teror postupoval dosti podobně jako sovětský – místo aby trestal jednotlivce za to, co spáchali, trestal příslušníky politicky definovaných společenských skupin za to, že k nim patří.“ Zeman naštěstí netrestá, ale zesměšňuje konkrétní společenské skupiny. Navíc skupiny, vůči kterým nemalá část národa cítí určitý despekt. Jsou to přece „pražáci, kteří řídí jak prasata“, „pražáci, kteří berou vyšší platy než ostatní“, „umělci, kteří berou milióny a nemusí ráno vstávat do fabriky“, „podnikatelé, kteří dřou kůži z nebohých dělníků“. Možná si ještě někteří vzpomenete na slova někdejšího tajemníka KSČ M. Jakeše, který těsně před převratem v roce 1989 řekl, že nikdo z nás nebere takový platy, berou umělci. Jakeš se pokusil těmito slovy získat popularitu „pracujícího lidu“, ale bylo už pozdě. Žel, Zemanova slova v něčem slova M. Jakeše připomínají.

Jednou je onou nechtěnou skupinou či sociální třídou pražská smetánka, jindy neschopní podnikatelé či líní umělci, kdysi to byli Židé, cikáni, věřící, šlechta, kulaci, stejně jako u Zemana to v obou režimech byli umělci … atd. Možná namítnete, že srovnávám nesrovnatelné. Ano, v tom smyslu, že nikdo nikoho nezabíjí. Ne v tom smyslu, že Zeman štve národ proti určitým sociálním skupinám. Komunistický a nacistický teror nezačínal zabíjením, ani bitím, ale tím, že někdo v moci postavený začal cíleně dehonestovat a obviňovat jisté skupiny obyvatel.

Proč tato taktika funguje? Protože nám je vlastní za svoje frustrace, selhávání a úzkosti někoho vinit. Příklad vidíme i v Bibli (Ez 18,1 – 4) Jen neradi připouštíme, že za svůj stav si z velké míry můžeme sami (ne vždy, ale často ano) a že za úspěchy jiných jsou často především jejich schopnosti a úsilí. Pokud nějaký zpěvák bere miliony, a je-li to tak snadné se hudbou živit, kdo nám brání, stát se zpěvákem a vydělávat miliony? Pokud je podnikání cesta k milionům, kdo nám brání založit si firmu? Pokud je život v Praze idylka, kdo nám brání přestěhovat se do Prahy?

Realita je, že vydělávat miliony hudbou nebo podnikáním idylka není. Ve zmiňovaných totalitních režimech byla snaha dotyčné obvinit, že svůj majetek nakradli a vzít jim ho nebo v horším případě jim vzít i život. V případě Zemanově dotyčné zesměšňovat a vytvořit pocit, že za současné problémy více či méně mohou nebo alespoň se skrze kolektivně sdílenou nenávist vůči určité skupině obyvatel sjednotit.

Dějiny ukázaly, že to funguje. Je to úděsné zjištění, ale skutečně to funguje. Proto jsou zvláště v těchto nelehkých dobách Zemanovy výroky ještě trochu nebezpečnější, než dříve. Zároveň je třeba tuto snahu o dehonestaci společenských skupin zcela odmítnout.

Covid, míra svobody a podceňování situace

Covid ukazuje na mnoho oblastí lidského života. Jednou z nich je oblast svobody. Jak přicházejí restrikce, jistá část populace srovnává to, co prožíváme, s dobou totality. Mezi těmito „obhájci svobody“ se najdou i leckteří křesťané. Jedním z medializovaných příkladů byl známý americký kazatel J. MacArthur, který vyzýval členy svého společenství, aby odmítli autoritu úřadů a vlády, ignorovali zákaz shromažďování v interiérech a povinnost nosit roušky. Dokonce se někde nechal slyšet, že až ho za nedodržování zákonů budou věznit, stane se vězeňským kaplanem. Vedení jeho církve se obrátilo na soud, protože bylo přesvědčeno, že vládní nařízení státu Kalifornie k ochraně veřejného zdraví omezují jejich náboženskou svobodu. Sborů, které se inspirovaly přístupem MacArthura, bylo v Americe údajně mnoho. V podobném duchu – tedy v podceňování pandemie vystupuje i americký prezident, kterého mnozí evangelikálové, k nimž se J. MacArthur hlásí, podporují… Když o těchto kauzách čtu, pak je mi líto těch křesťanů v USA, kteří musí vysvětlovat nevěřícím, že tohle skutečně není ten pravý vzorek křesťanství.

Naštěstí ale existují i jiní křesťané, kteří sepsali Křesťanské prohlášení o vědě pro pandemickou dobu (statement.biologos.org). V tomto prohlášení signatáři vyjadřují znepokojení nad polarizací a politizací vědy v období, kdy je v sázce mnoho životů. Slovo věda se dle autorů prohlášení stalo zbraní v kulturní válce. Vědci jsou hanobeni a jejich práce ignorována, zatímco ožívají konspirační teorie. Žel, křesťané jsou k těmto trendům otevření. Autoři si všímají, že během pandemie vědci měnili svoje závěry tím, jak získávali další poznatky a data o covidu. Určité změny ale nejsou dle autorů výzvy znakem jejich neschopnosti, ale dobré vědecké praxe a poctivosti. Nejdůležitější rada se ukázala jako správná: izolace snižuje počet případů. Signatáři nakonec vyzývají k nošení roušek, k ochotě nechat se očkovat, k pomoci nemocným a zranitelným, ke snaze zamezit šíření falešných a konspiračních teorií a k modlitbám. (Doporučuji si text přečíst celý, je velmi dobrý). Pod textem jsou podepsáni např. P. Yancey, N. T. Wrightem, M. Labberton (ředitel Fullerova teologického semináře) a mnohé další osobnosti nejen z křesťanského světa.

V Česku máme podobnou aktivitu, zlehčující covid, jen ji naštěstí nešíří křesťané. Podobně jako v USA jsou některými „odborníky“ zpochybňované roušky a různá nepříjemná restriktivní nařízení. Jakkoli nejsem voličem strany, která nominovala současného ministra zdravotnictví, restriktivní omezení v současné době prostě dělat musí. Dost dobře nechápu některé křesťany, kteří omezení počtu lidí na bohoslužbách nebo zákaz zpívání srovnávají s dobou totality. Srovnávají ale nesrovnatelné. S totalitou to nemá nic společného. V tomto článku nehodnotím rozsah restrikcí, informovanost veřejnosti, míru šíření paniky, pozdní reakci na příchod druhé vlny, ale jen a pouze zpochybňování nebezpečí, které v sobě nákaza nese.

Doporučoval bych se připojit k oněm několika jednoduchým a zároveň moudrý radám, kterými končí v tomto článku zmiňovaná petice. Za covidem totiž skutečně není žádné levičácké spiknutí, ani tajná organizace, ani snaha ovládnout svět, ale virus, který si zatím dělá, co chce. Díky vědcům (a díky Pánu Bohu za ně), ale o viru přesto něco víme. Třeba jak se mu alespoň zčásti bránit. Kdo to nedělá, je… Bible by řekla pošetilec. Čeština má výrazů celou řadu.