Může jít křesťan k psychologovi?

Tuto otázku jsem dostal mnohokrát, stejně tak jsem na toto téma četl některá pojednání. Na jedné straně spektra stojí křesťané tvrdící, že psychology nepotřebujeme, že k léčbě psychických nemocí stačí modlitba a Boží slovo. Psychologii řadí mezi „lidské nauky“, které jako křesťané máme odmítat. Na straně druhé potom máme křesťany, kteří psychologii vnímají jako dobrou možnost odborné pomoci, která nijak nerozporuje křesťanskou víru. Nepsal bych tento blog, kdybych se stále více nesetkával k křesťany, kteří trpí nejrůznějšími druhy psychických nemocí a kteří se upřímně trápí otázkou, zda k psychologovi jít či nikoli. Trápí se i proto, že se setkali s křesťany, kteří jim návštěvu psychologa rozmlouvají.

Začal bych osobní zkušeností. Jako kazatel se setkávám s lidmi, kteří prožívají nejrůznější trápení a to z nejrůznějších důvodů a příčin. Od zneužívání, přes manipulaci, násilí, různé obsese, deprese, závislosti, rozbité vztahy, sexuální úchylky, výchovné problémy a nevím co ještě. Netvrdím, že tito lidé jsou klasickými členy našeho sboru, jenže pomoc duchovního nevyhledávají jen naši členové. S těmito lidmi hovořím, nabízím jim modlitby a pokud je to možné, potom i radu. Problém je v tom, že se stává, že ne vždy dokážu poznat, o co se u dotyčného jedná. Zhruba vím, jak se projevuje např. deprese, ale jen zhruba. Stejně tak nerozpoznám mnohé další psychické choroby, které jsou popsány v odborné literatuře. Trochu něco vím, ale jen trochu a něco. Prostě nejsem psycholog a ani si na něj nehraju. Proto vítám, když mohu spolupracovat s odborníky – psychology, se kterými některé věci konzultuji. Dívám se na ně stejně jako na doktory pouze s tím, že mají jiný výsek odbornosti. Jako kazatel nejsem kompetentní radit při bolestech zad. Stejně tak jako kazatel nejsem kompetentní radit jak na maniodepresi. Mohu nabídnout modlitbu, mohu nabídnout rozhovor, který má sám o sobě terapeutickou sílu, mohu poradit pár velmi základních věcí (zdůrazňuji velmi základních) nikoli ale odbornou pomoc. Zároveň jsem přesvědčen, že modlitba, rozhovor, naslouchání a moudrá rada vůbec není málo. Ale někdy to prostě nestačí.

Nepochybuji, že některé duševní poruchy mohou mít propojení s duchovním světem. Jenže jen některé a je třeba být hodně opatrný, když toto posuzuji. Zároveň, i když dojde k tomuto propojení, je třeba vědět, o jakou duševní poruchu se jedná a jak s ní pracovat. Jistým rizikem rozhovoru s psychologem pochopitelně je, že nám někdo nahlédne do nejhlubších záhybů naší duše a života. Riziko pak není v tom, že nám někdo nahlédne, ale kdo nám tam nahlédne a jak bude s informacemi pracovat. Zde se přímo nabízí otázka, mohu jako věřící jít k nevěřícímu psychologovi? Odpověděl bych na tuto otázku takto – jdi k doporučenému psychologovi. Samotná víra a vystudovaná škola z někoho dobrého psychologa neudělá. Vím o výborných psycholozích, kteří věřící nejsou. Vím o nedobrých křesťanech – psycholozích… a pochopitelně toto platí i obráceně. Za ideální kombinaci považuji křesťan – kvalitní psycholog, ale ne vždy je toto dostupné. V poslední době jsem se několikrát setkal s věřícími rodiči, kterým pomohl dětský „nekřesťanský“ psycholog. A třeba dodat pomohl velmi dobře. Je jen dobře, že ho doporučují dalším.

T. Akvinský napsal, že milost nepopírá přirozenost. Stejné platí i opačně. Přirozené věci – tedy i psychologie nemusí být nutně v rozporu z věcmi milosti. Bůh stvořil člověka včetně jeho psyché a mnohé zákoutí lidské psyché odhaluje psychologie. Můžete namítnout, že mnoho z „gurů“ psychologie (např. Freud, Jung a další) se ke křesťanství stavěli někdy až nepřátelsky. Ano stavěli, to ale nic nemění na tom, že položili základy, na kterých další staví a které se v mnohém ukázaly být pomocí. Zároveň ale i psychologie má své limity.

Křesťan tedy k psychologovi jít může, zároveň toto nijak nepopírá potřebu pokání, obrácení, odpuštění, posvěcení, které vám psycholog již sdělovat nebude. Jenže zmíněné a některé další oblasti již nejsou jeho oborem a je zcela v pořádku, když tyto oblasti ponechá ve vaší režii. Zároveň to, že tyto oblasti již nespadají do ranku psychologie, nijak nemá tento obor snižovat v očích křesťanů.

Je mi jasné, že mnozí z těch, kdo jste blog dočetli až sem, máte v této oblasti jasno. Jak jsem ale psal na začátku, jsou mnozí, kteří se trápí, zda psychologa ano či ne. Jsem přesvědčen, že ano, stejně tak jsem přesvědčen, že zde platí „dobré doporučení nad zlato“.